Žblept...

13. prosince 2008 v 20:21 | No_0ne |  Stories by No_0ne
Vím, že tu dlouho nic nepřibylo a vím, že za to opět mohu já. Nemilé překvapení je vymyšlený v mojí hlavě, ale pořád nejni nálada to napsat do počítače. Myslím totiž na úplně něco jiného.
Doufám, že se to nějak přes Vánoce srovná a dorazí další díl. Zatím je tu kratší Frikey. Trochu vám to přiblíží mou momentální situaci. A odmítám nařčení, že sem jedna z těch puberťaček co ztratily kluka, se kterým chodily 14 dní a zhroutil se jim svět. Tak to nebylo.

Něco je možná trochu zmatený, ale omluvte to prosím, psala sem to narychlo, abych se uklidnila a něco nebo někoho nerozbila.

autor: No_0ne
párování: Frank/Mikey, okrajově Gee/Frank
shrnutí: láska bolí
A/N: Bohužel neznám a ani nevlastním žádného člena MCR. Tento příběh není pouze fikce, ale má bohužel příklad z reálného života.

Ne už ne! Už kvůli němu nebudu znovu brečet, on si to nezaslouží! Jsem mu úplně ukradený! Radši jde s kamarády do hospody, jistě to je jeho. A já abych se ponižoval a prosil ho, aby se u mě zastavil, že chci být s ním. Kolikrát už sem si dost, ale řekl? Snad milionkrát...
Začalo to před necelými třemi měsíci. Z ničeho nic si mi řekl, že je konec. Nechápal jsem to, vždyť bylo všechno v pohodě. Občas nějáká hádka, ale za chvíli bylo po ní a následovalo krásné usmiřování. O to víc jsi mě překvapil, když si mi řekl, že ses zamiloval do někoho jiného. Cože? To není možný! 'Do koho?' ptal jsem se, ale tys mi neodpověděl. Dohodli jsme se, že zůstaneme přáteli. Snažil jsem se, opravdu ano, ale nejde to jen tak jednoduše přestat milovat někoho koho jsem miloval skoro dva roky. To sem si stále opakoval a snažil se tě získat zpátky. Chodil jsem oblečený, tak jak jsem se ti líbil, vše co ti na mě dřív vadilo jsem se snažil změnit. Do té doby dokud jsem nezjistil do koho jsi se zamiloval. Do Gerarda. Do mého vlastního bratra. Jak jsi mohl? A kdyby jen ty! Měly mi dojít ty Gerardovi úsměvy házené tvým směrem. Začali jste spolu chodit a bylo vám jedno jak je mě. Nenáviděl jsem Gerarda a ze všeho vinil jeho. Že mi tě sebral a že tohle se mezi bratry nedělá. Nenáviděl jsem ho a nenávidím ho dodnes. Nikdy ho nepřestanu vinit z toho, že jsme se rozešli. Kdyby na tebe neházel ty svoje pohledy, tak si ho ani nevšimneš a vše by bylo v pohodě. Říkal jsem ti jaký je, ale tys mě neposlouchal a myslel sis, že ho chci jen očernit aby ses ke mě vrátil. Nadále jsme byli přátelé a s partou vyráželi na různé akce. A právě na jedné jsi se dost opil, a když jsme spolu tancovali začal jsi s tím, že sis měl ten náš rozchod víc rozmyslet a že tě to mrzí. Ptal ses jestli ti můžu odpustit a potom ses mě pokusil políbit. Odmítl jsem. Ne proto, že bych nechtěl, ale nechtěl jsem abys mi ještě víc ublížil. Stejně se tak stalo. Po našem rozchodu jsem byl jako uzlíček nervů. Na všechny jsem se smál a tvářil se, že je vše v pohodě, ale to bylo jen na povrch. Stačilo málo a totálně mě to rozhodilo. Hodiny jsem doma brečel a nadával si, jak jsem mohl být tak hloupý a dovolit si být na něm tak závislý. Bez něj jsem neměl co dělat, s kým si psát, nic mě nebavilo. A tak mě tyhle tvoje slova a činy dost rozhodily. Chtěl jsem o tom s tebou mluvit, ale přes týden nebyl čas. Jednou večer jsi mi volal abychom se tedy domluvili na víkend kdy se uvidíme. Taky si mi řekl, že jste se s Gerardem rozešli. Dokázali jsme si povídat celou hodinu a kdyby nebyly tři hodiny ráno povídali bychom si snad i dýl. Druhý den jsme zašli na kafe a popovídali se. Omluvil ses za minulý týden a řekl mi ať to nechám plavat. Ale já nechtěl. Vlil si mi do žil novou naději a doufal, že to dáme dohromady. Další týden jsme byli opět s partou a právě tam se to nějak zvrtlo. Z ničeho nic jsme se vášnivě líbali a kdyby nás ostatní včas nazastavili došlo by to i dál. Když z nás trochu vyprchal alkohol dohodli jsme se, že to budeme brát jako úlet a zapomeneme na to. Kupodivu to semnou zase tolik neudělalo. Jen ta díra, kterou jsem měl místo srdce se zase trochu ozvala a zabolela. Od té doby jsem se na tebe snažil zapomenout a začal jsem zvát na rande kluky, kteří se mi líbili i když jsme byli ještě spolu, ale právě proto jsem je neoslovil. Teď nebyla žádná překážka. Nezávazně jsem si s nimi užil, ale věděl jsem, že s žádným to nemá smysl dál, protože jsem stále miloval tebe. Párkrát jsme zašli na kafe, abychom probrali, jak se máme a tak. Vždycky jsem doufal, že začneme mluvit o nás, jestli by to nešlo vrátit zpátky, ale tys nezačal a já nevěděl jak začít. Jednoho dne už jsem to opravdu nevydržel a zeptal se tě. Odpověděl jsi mi, že mě bereš jako kamaráda a že žádný hlubší city než přátelství už ke mě necítíš. Byl jsem zklamaný, ale byl jsem rád, že konečně vím na čem jsem. A od té doby ses začal chovat zvláštně. Psal jsi mi a volal jak se mám, což si předtím nikdy nedělal. Byl jsem polichocen, ale už sem za tím nic nehledal. Neměl jsem sílu na to o tebe ještě bojovat, protože jsem si už tolikrát nabil hubu. A pak přišla oslava narozenin naší společné kamarádky. Celý večer probíhal v pohodě a já se tě zeptal jestli bys mě nedoprovodil domů. Nechtěl jsem jít sám domů přes celé Jersey a tys nikam nespěchal. Souhlasil si. Po cestě jsme si povídali o všem možném a pak si pronesl 'Proč to nemůže být pořád takové?' Měl jsi na mysli tu uvolněnou atmosféru, která mezi náma panovala. To nepatrné jiskření mezi náma. Došli jsme až k nám před dům a já ti nabídl jestli se nechceš jít ohřát. Okamžitě si přikývl, protože venku byla pořádná zima a cestou jsme oba dost promrzli. V mém pokoji si se natáhl na postel a vyzval jsi mě ať si lehnu k tobě. Chvíli jsem váhal, ale pak sem se k tobě stulil pod peřinu. Pevně jsi mě objal a já věděl, že jsem ztracený. Uvědomil jsem si, že chci abys mě takhle objímal po celý život. Ty a nikdo jiný. Najednou si zvedl hlavu a políbil mě. A pak se to stalo. Milovali jsme se spolu. Tak jako za starých časů. Pomalu a něžně. Nechtěl jsem aby ta chvíle skončila. Když jsme pak leželi stulení vedle sebe ptal jsem se sám sebe jak to bude dál. Oba jsme byli moc unavení, abychom to řešili hned a tak jsme se domluvili na odpoledne. Potom jsi odešel. Když jsem odpoledne zazvonil u tvých dveří měl jsem srdce až v krku. Doufal jsem, že se dáme dohromady, ale nevěděl jsem jak to bereš ty. Přece jen před týdnem jsi mi řekl ne a potom... Nejdřív jsme nevěděli jak začít a tak jsme si povídali o různých hloupostech až jsem to nevydržel a zeptal se tě přímo. Začal jsi nahlas uvažovat, ale potom z tebe vypadla otázka, jestli bych tě chtěl zpátky. O bože, ano! Věděl jsem, že nedělám dobře, všichni mě od toho zrazovali, ale vysvětlujte tohle zamilovaným lidem. A tak mám co sem chtěl, jenže... Od té neděle kdy si byl milionový a já ti podleh se chováš jinak. Když tě chci vidět musím tě dlouho přemlouvat, neustále tvrdíš, že nemáš čas, ale když ho máš trávíš ho raději s kamarády než semnou. Trpím a přesto doufám, že se to dá nějak dopořádku. Tak moc bych si to přál, vždyť jsou skoro Vánoce, tak proč by to nemělo vyjít? Vánoce dávají lidi dohromady nebo snad ne? Nevím, tohle ty asi neznáš, protože se ke mě chováš úplně jinak. Dnes si měl přijet, ale já tu teď sedím sám a opět mi po tvářích tečou slzy. Kež bych měl víc síly říct ti, že to nezvládám a ukončit tohle trápení. Odi et amo. Nenávidím tě, ale zároveň tě miluji. Proč mi tak ubližuješ? Copak ti na mě už opravdu nezáleží? Hmm?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dandulii Dandulii | Web | 15. prosince 2008 v 11:39 | Reagovat

Jej.. Je to takove dosti na zamysleni..Myslim, že v tom kazdy muze videt sebe. Ja , ty a i ostatni.

Rekla bych, ze tohle si uz kazdy musel aspon jednou zazit.

Je to krasne napsane.

A jemi lito, ze to je z tveho zivota. Zklamani laskou je jedna z nejhorsich veci kterou kazdy zazije.

2 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 15. prosince 2008 v 17:41 | Reagovat

Jo, tohle nikdy nechi zažít a doufám, že se mi to vyhne obloukem...a to hodně velkým....

hezky napsaný, moc:-D

3 GFMBR GFMBR | Web | 1. ledna 2009 v 3:22 | Reagovat

opravdu nadherná jednorázovka :-) fakt se mi strašně moc líbí. Je to nadherně napsané a procítěné tak že si představím každou čast příběhu. Jen je mi trochu líto Mikey že takhle musel trpět.Možná bych dala do řpíběhu trochu více přímé řeči,ale to je detail. Je to prostě nadherné a já smekám :-)

4 Lady Ann Lady Ann | 16. ledna 2009 v 0:50 | Reagovat

Jsem tak strasne moc rada,ze jsem tohle a ani nic podobneho nezazila...ani bych nechtela...

5 ChemicalBarbie ChemicalBarbie | Web | 19. ledna 2009 v 16:30 | Reagovat

Teda, je to dosť smutné že sa ti také niečo stalo.. ;-(

Ale je to fakt pekne napísané, myslím že tá priama reč by sa tam asi ani nehodila podla mna.. dobré je to celé také aké to je.. :) ale zároveň smutné....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama