Some mistakes 2

26. září 2008 v 18:14 | Lady_Ann |  Lady_Ann's story
poslední díl, tak si ho užijte doufám, že se bude alespoň trochu líbit
Gerard se celý spocený probudil ve své posteli. Sluníčko svítilo skrz mezery mezi zataženými žaluziemi a on veděl, že Frankovi moc ublížil, konečně si to byl ochoten plně uvědomit a přijmout i fakt, že jenom kvůli němu leží jediná osoba, kterou kdy miloval v nemocnici. Rychle vyskočil z postele, zařídil si základní hygienu a rychle se vydal do nemocnice.

Proskleným oknem nahlížel do místnosti a sledoval Franka jak tam spí a kolem něj spousta květin, které mu posílali lidi, kteří ho měli rádi. Sesbíral poslední zbytky odvahy a vešel do pokoje. Posadil se do křesla vedle postele a čekal dokud se Frank neprobudí.
Po hodině čekání a promýšlení, co mu řekne se Frankieho víčka zachvěla a on pomalinku otevřel oči. Vypadal hodně překvapeně, když zjistil, kde je a ještě překvapeněji, že mu tu společnost dělá Gerard.
''Dobré ráno...''pokusil se o vtip, ale trochu blbej.... Proč se nikdy nenaučil mluvit otevřeně o svých pocitech, zanadával si Gerard v duchu.
''Proč tu seš? Přišel se mi vysmívat?''
''Ne, hodně jsem se změnil za tu dobu, co jsme se rozešli... Přemýšlel jsem o tom jak jsem se k tobě choval a uvědomil jsem si, že jsem byl příšernej hajzl, kterej tě využíval jenom k tomu, aby uspokojil svoje touhy... dokážeš mi někdy odpstit?''
''A to jsem se musel pokusit o sebevraždu, aby ti to došlo?'' Gerard místo odpovědi nejistě pokrčil rameny.
''Víš, co by si řekl na to, že by si odešel?''
''Když si to přeješ,'' řekl smutně Gerard, vstal a odešel. Klidně vyšel na chodbu a zamířil k výtahu, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a otevřel dveře na schodiště. Opřel se zády o zeď a pak se pomalu po ní svezl k zemi, kde se rozbrečel. Co vlastně čekal, že když se Frankovi omluví, tak mu skočí kolem krku a oba budou šťastni? Tak to chodí jenom v telenovelách a nebo v pohádkách pro malé děti ne v normálním životě. Seděl tam a jeho tělo se třáslo. Po několika hodinách, které mu připadali jako pár okamžiků se zvedl a zamířil k sobě domů, kde si otevřel lahev nějakého tvrdého alkoholu a pořádně se napil.
Mezitím se Frank pokošel tvářit tvrdě, jako že se ho to netýká, nevěděl, že mu ta Gerardova návštěva ublíži. Litoval, že ho zachránili, že ho nechali žít, tak moc si přál umřít, alespoň by nikomu neubližoval.
**Ťuk ťuk** ozvalo se lehké zaklepání. ''Můžeme dále?'' nakoukla do pokoje Mikeyho usměvavá hlava. Než mu stačil chlapec na posteli odpovědět už se nahrnul do pokoje spolu s jejich kamarády, Rayem, Bobem a Brianem. Přinesli sebou velký puget rudých růži, které položili na nemocniční stolek. Nastala dlouhá chvíle trapného ticha.
''Tak jak se máš?'' zeptál se ho Bob, kterému přišlo to ticho příšerné.
''Byly dny, kdy jsem se cítil lépe,ale to už je dávno,'' odpověděl sfalešným úsměvem na tváři. ''A jak se máte vy?''
''Ale máme se skvěle,jak jinak. Dlouho už jsme neviděli Gerarda, nikomu nezvedá telefon, neodpovídá na smsky, dělá nám starosti.'' Gerard.... už zase on.... to se svět musí točit jenom kolem něj? Zeptal se sám sebe a zahleděl se z okna ven na těžké mraky, které pomalu pluly po obloze. Vzpomínal na to, jak spolu leželi v posteli a tiše naslouchali zběsilému tlukotu svých srdí. V ten den byl šťastný. Ani ve snu by ho nenapadlo, že za pár měsícu bude všechno jinak...
''No nic, my pujdem,'' oznámil mu Ray a vytrhl ho ze světa jeho vlastních myšlenek.
''Už? Tak brzo?''
''Franku, jsme tu přes hodinu a půl, ty si nás vůbec neposlouchal?''
''Samozřejmě, že jsem vás poslouchal... jenom mi ten čas s vámi hrozně rychle utekl,'' pokusil se to nějak zamluvit. ''Tak se mějte hezky a někdy se za mnou přijďte podívat, budu tu delší dobu,''nešťastně se na ně usmál.
''Drž se Franku.''
''Kluci, běžte napřed, já vás za chvíli dohoním,'' poprosil je Mikey a zdržel se ve Frankově nemocničním pokoji. ''On tu byl, že jo.''
''Kdo?''
''Nedělej ze sebe pitomce. Myslím Gerarda, koho jiného!''
''Jo byl a co má být, přišel, viděl mě a já ho poslal pryč.''
''A co ti chtěl?''
''Omluvit se mi.''
''A co si mu na to řek?''
''Nic, poslala jsem ho pryč... Stejně to nemyslel vážně, na to ho znám až moc dobře.''
''Neznáš... On se jen tak neomlouvá, když to nemyslí vážně! Asi bych měl jít...'' zamířil ke dveřím, kde se naposledy otočil. ''Máš ho vůbec ještě rád?''
''Já nevím... tolik mi ublížil...''
''A ty jemu ubližuješ teď...Chováte se k sobě skoro stejně... Možná by si měl vědět, že to on tě tam našel v kaluži krve, že to on tady proseděl skoro celou tu dobu, dokud si se nevzbudil a nevyhodil ho odtud... Vím, jaký byl můj bratr a taky vím, že on se změnil a to dost...'' s těmi slovy odešel a nechal tam Franka samotného přemýšlet.
Dva dny na to Frankovi začala sezení u psychiatra, který měl rozhodnout jestli se vrátí do domácího ošetření, nebo si ho nechají v nemocnici na psychiatrickém oddělení. Vůbec se mu nelíbilo, že musel svůj vlastní život se kterým si nevěděl rady probírat s někým úplně cizím s někým, v koho nemá důvěru.
''Tak Franku, myslím, že je tohle naše poslední sezení,'' oznámila mu milá brejlatá psychiatrička. ''Za posledních čtrnáct dní si udělal ohromný pokrok, doufám, že se budeme moci setkat při jiné příležitosti a ne v nemocnici.''
''Taky doufám,'' usmál se na ni a zamířil k východu z její ordinace. Když přišel do ''svého'' pokoje posadil se na postel a počkal než za ním přijde doktor, který mu měl vyndat stehy.
S velkou nechutí vylezl Gerard ze svého bytu. Musel jít na nákup, doma už neměl nic k jídlu ani k pití. Doufal, že nebude muset potkat Franka, kterého od své poslední návštěvy v jeho nemocničním pokoji neviděl, vlastně ani nevycházel ven, kdyby nemusel, tak by dneska zůstal v posteli. Ze země sebral kabát a otevřel dveře. Zrovna v tu samou chvíli, kdy se dveře otevřely, chtěl někdo zaklepat na dveře... kdo jiný než Frank...
Nervozně postávali naproti sobě... oba nevěděli, co mají říkat, co dělat... Všechna Frankova odvaha, kterou si celé ty dny v nemocnici dodával byla rázem pryč. Jen tam tak stál a koukal.
''Já... já... '' pokoušel se začít konverzaci.'' chtěl bych si s tebou promluvit.'' pokračoval, ale když viděl Gerardův nechápavý obličej radši se zarazil.
''já jsem myslel, že si mi řekl všechno, co si měl na srdci ne? Nebo ses mi přišel ještě posmívat, že jsem jenom troska? Tak to tě trochu ušetřím a můžeš jít...'' řekl a pokusil se mu zavřít dveře před nosem, ale Frank s něčím takovým počítal a tak tam dal nohu.
''Nepřišel jsem se ti vysmívat! potřeboval bych s tebou promluvit...'' začal s trochu třesoucím se hlasem Frank.
''Najednou...'' odstoupil ode dveří, aby ho mohl pustit do bytu. ''Pojď dovnitř, nemusí nás slyšet všichni sousedé. Prosím tě, nekoukej na ten nepořádek, nějak jsem neměl náladu uklízet.
''Je mi to jasný! Taky by se mi nechtělo,'' pokusil se pokračovat v konverzaci Frank.
''Tak si sedni,'' ukázal Gerard na volné místo vedle sebe na gauči. ''Nabídl bych ti něco k pití, ale jelikož jsem se chystal na nákup, nic tu teď nemám.''
''To je v pohodě, kvůli tomu jsemsem za tebou nepřišel. Já... chtěl jsem si s tebou promluvit o tom všem, co se mezi námi dvěma v poslední době stalo.''
''Já myslel, že si to vyřešil už před čtrnácti dny?!''
''V ten den jsem si to taky myslel, teď vím, že je to jinak! Měl jsem dost času přemýšlet o tom, co se stalo a že jsem udělal stejné chyby jako ty! Chtěl bych tě poprosit o odpuštění, za to jak jsem se k tobě choval. Byl jsem naštvaný, že jsem svůj plán nedokázal dotáhnout do konce,'' oba pohlédli na bílé obvazy na Frankových zápěstí! ''Neříkám, že teď nejsem rád, že tady můžu sedět vedle tebe... Nemusíme se pokusit lepit náš vztah... Jen chci být pořád tak trochu součástí tvého života. Ať už jako kamarád nebo jako tvůj spoluhráč ve kapele... Nemusíš odpovídat hned... klidně mě pošli do háje, zasloužil bych si to... tak jak jsem se k tobě zachoval...''
''Já si nemám, co rozmýšlet!'' usmál se Gerard a svými rty vyhledal ty Frankovi.
***o pět měsíců déle***
''Nad čím přemýšlíš?'' zeptal se Gerard svého přítele, když spolu ruku v ruce odcházeli do svého nového domu.
''Nad tím, co jsme museli prožít, abychom mohli spolu být šťastný. Museli jsme se spolu rozejít a....''
''Nemusíš o tom mluvit... je to za námi. Víš, co by zajímalo mě?''
''Nemám vůbec tušení,'' odpověděl mu Frank a položil na zem poslední krabici.
''Nad tím, jak je tahle naše nová postel pohodlná...''
The End
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DareDareDevil DareDareDevil | 26. září 2008 v 18:20 | Reagovat

Jééé to bylo kráááásný:-D opravdu se mi líbil ten konec:-D miluju krásný a dobrý konce:-D fakt mocky pěkný:-D

2 Anett Anett | Web | 26. září 2008 v 19:12 | Reagovat

Ááá bezva konec

3 Pája (No_0ne) Pája (No_0ne) | 27. září 2008 v 10:54 | Reagovat

Krásnej konce, sem ráda, že jsi je nakonec dala dohromady! x) A navíc tě v pondělí ani nebudu muset škrtit......možná...xD

4 Lady_ann Lady_ann | 27. září 2008 v 14:08 | Reagovat

Pája: ty mě chceš škrtit? to se neukážu XD se tě bojím :'(

5 FraGee FraGee | Web | 27. září 2008 v 15:30 | Reagovat

¨wrauu, prosím o další díl :D

6 Pája (No_0ne) Pája (No_0ne) | 27. září 2008 v 16:51 | Reagovat

Ještě nedávno si mi říkala, že ti strašně chybím!:D Zatím tě škrtit nehodlám, ale jestli něco zapomeneš tak o tom popřemýšlím...xD

7 Lady_ann Lady_ann | 28. září 2008 v 22:24 | Reagovat

FraGee: ty konce moc neuznáváš, že XDXD

8 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 29. září 2008 v 7:05 | Reagovat

beautifuuuuuuuuuuuuuuuuul....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama