Some mistakes 1

15. září 2008 v 21:05 | Lady Ann |  Lady_Ann's story
Tuhle story mám už delší dobu rozepsanou, je to taková kravina, která mě napadla, když jsem neměla zrovna tu nejlepší náladu... Doufám, že se bude alespoň trochu líbit Má jenom 2 díly. (budu potřebovat nějakej rychlokurz ve vymýšlení názvů tohle může napadnout jenom mě )
''Kytarista My chemical romance v nemocnici, pokus o sebevraždu nelze vyloučit!'' hlásily palcové titulky novin na stáncích, kolem kterých procházel. Zachumlanej do dlouhého černého kabátu s tmavými brýlemi na očích, se proplétal davem neznámích lidí a přesto měl pocit, že ho každý pozoruje, že každý ví o tom,co se mu právě honí hlavou, že ví o tom, jak svojí blbostíublížil někomu, na kom mu nejvíc záleželo. Za všechno může on... svýma fanynkama milovaný a podle jijich představ dokonalý Gerard Way, který by se teď nejraději neviděl.... Věděl, že za to může on, i kdyý mu to nikdo neřekl, ale moc dobře věděl, že mu moc ubližoval... teď toho litoval... teď když je možná pozdě si uvědomil až moc věcí....

Dál procházel ulicemi, ani si nevšíml, že začalo pršeta lidé se schovávali před ledovými kapkami vody, které bodaly do tváří, jako malinké jehly. Z jeho černých vlasů stékali tenké pramínky vody, které dál pokračovali po tváři. Došel před velký dům, odemkl vchod a zase ho za sebou zamkl. Vyšel po schodech do druhého patra, kde se pohledem zastavil na dveřích, které sousedily s těma jeho.Na malinkém štítku bylo úhledným písmem napsáno 'Frank A. Iero', jenom pohled na to ho bodl u srdce a ani si nemusel vzpomenout na to, jaké překvapení ho čekalo, když ty dveře otvíral naposledy. Nikdy nezapomene na ten pohled, když vešel a v obyvacím pokoji viděl jeho bezvládné tělo. Všude byla spousta krve a další pořád vytékala z jeho hlubokých ran na zápěstí.
Otočil se zády ke dveřím, které byly přelepeny policejní páskou. Tentokrát odemkl dveře od svého bytu. Kabát pověsil na věšák za dveřmi. Prošel úzkou chodbičkou do obyvacího pokoje, kde se posadil do křesla. Z pod hromady papíru na stole vylovil krabičku cigaret a jednu si zapálil. Roztřesenou rukou vytáhl velké album v kožených deskách, které dostal od svojí matky ke svým narozeninám. Naštvaně jím hodil proti zdi. Několik článků a fotek z něj vypadlo a chvíli poletovali vzduchem než dopadli na podlahu. Jenom jedna fotka dopadla k jeho nohám... fotka usměvavého maladíka k krátkými hnědými vlasy, velkýma očima plný malinkatých jiskřiček štěstí, které se z nich průběhem měsíců pomalinku vytrácely...
Někde zazvonil telefon, nenamáhal se ho zvedat, stejně věděl, že se mu pokouší dovolat novináři, aby z něj vytáhli nějaké informace, které by se týkali Franka. Něchtěl nikomu vykládat, jak mu chybí... to by přece nebyl on...
Co se pokazilo, vždyť měli tak krásný vztah, myslel si...Neviděl jak moc mu ubližoval? Zaslouzil by si nějaké poučení? Určitě... Jeho myšlenky se pomalinku začali trhat jako pavučina ve větru, začal upadat do neklidného spánku plného myšlenek.
***
''Gee,'' zašeptal tichým hlasem menší muž s delšími hnědými vlasy.''Spíš?''
''Ne, Franku,'' odpověděl mu.
''Já nemůžu spát...'' postěžoval si. ''Pořád musím myslet na to, co se dneska stalo,''trochu zčervenal, když si uvědomil, co právě řekl. V duchu se zaradoval, že to Gerard nemůže vidět. ''Dnešní koncert byl...'' Gerard se nahl k Frankovi a políbil ho, tak jako na tom koncertě, ale tentokrát je nikdo nesledoval. Po chvíli, kdy jeho polibek druhý muž neopětoval se odtáhl. Trochu se zastiděl, že se takhle nechal unést svou touhou, se kterou už delší dobu marně bojoval. Otočil se zády k Frankovi, nemohl pochopit, proč to udělal. Cítil jak ho něčí paže zezadu pevně objaly. Letmí dotek ledových rtů na jeho krku, který za sebou zanechal husí kůži. Na chvíli si myslel, že se mu to jenom zdálo, ale teplo druhého těla ho přesvědčila o opaku. Otočil se tvář k Frankovi a znovu ho políbil, tentokrát se i Frank zapojil. Tu noc se spolu pomilovali a Frank si myslel, že konečně našel někoho komu na něm bude zaležet jinak než jenom na kamarádovi, že spolu s Gerardem budou něco víc...
***
''Miluju tě,'' zašeptal vyčerpaně Frank. Gerard ze země sesbíral svoje oblečení a odešel do svého pokoje. Neřekl jediné slovo směrem k muži na posteli, který mu přávě vyznal lásku, nedal na sobě jakýmkoliv znakem znát, že ho slyšel...
Frank si připadal tak zneužitý jako ještě nikdy... nikdy se k němu takhle nikdo nezachoval... a naivně si myslel, že to ani nezažije, ale spletl se v někom, koho tak moc potřeboval... Když se dveře s hlasitým prásk zavřeli dveře hlasitě se rozbrečel... Brečel jako malý kluk, který se poprvé zklamal v lásce...
***
Gerard se s prudkým trhnutím probudil. Rozespale se podíval, kde je, když mu ze tmy začali vystupovat známe obrysi jeho obyvacího pokoje uklidnil se. Byl to jenom sen. Vstal a přesunul se do ložnice, kde si lehl do postele a znovu usl...
***
''Proč si to udělal?'' zakřičel na něj přes celou šatnu.
''Co jsem zase udělal špatně?''
''Proč si mě musel před všemi políbit? Přeci jsme se na něčem domluvili. Sakra Franku, nemůžem si dovolit, aby se o nás psalo jako o párku dvou debilních teploušů... to se nehodí...''
''Ano... zase ti jenom záleží na tý tvojí slávě... mě je jedno, jak se o mě budou vyjadřovat nějaké pitomé noviny, hlavně, že budu mít tebe!''
''Dej si bacha, aby si o mě nepřišel!''
''Už to nikdy neudělám,'' zašeptal se strachem Frank a podíval se dolů na svoje boty.
''Já vím, ale nezapomeň, že je pro mě moje kariera a pověst to nejdůležitější.''
***
''Franku, je ti něco?'' zeptal se ho Mikey, který si k němi přisedl. Frank střelil poplašeným pohledem po Gerardovi, který se tvářil, že jestli něco řekne tak ho zabije.
''Ne, jak tě to napadlo?'' odpověděl mu proti otázkou a na tváři vykouzlil falešný úsměv, jenom jeho pohled byl až nebezpečně smutný.
''Už dlouho jsem tě neviděl, že by sis užíval nějaký koncert naplno, tak jako dřív. Mám o tebe strach.''
''Neboj Mikey, to nic není...''
''Seš si tím jistý?''
''Dej mu už konečně pokoj, Michaeli, řekl ti, že mu nic není, tak mu nic není!'' seřval svého bratra Gerard.
''Klid, zas tak moc jsem neřekl!Kdyby něco, klidně si přijď popovídat, Frankie.'' A odešel. Nechal tam Franka sedět se smutným pohledem upřeným z okýnka na ubíhající domy v dáli.
***
Ve Frankově obyvacím pokoji. Menší muž naštvaně přecházel po pokoji jenom v boxerkach a křičí na toho druhého.
''Gerarde, já už takhle dál nemůžu... já se už nechci schovávat...já potřebuju vědět, že když tě budu potřebovat, ty tu pro mě budeš a ne že mě budeš pořád ignorovat a jenom, když budeš potřebovat, tak si za mnou přijdeš a zašukáš si a já se nechám takhle využívat... Sem debil, když doufám, že se něco změní?''
''Tak to není... já tě miluju, ale svým způsobem... pro mě je zbytečný pořád ti opakovat jak moc tě miluju, jak mi na tobě záleží...''
''Ne... Gerarde, ty mě nemiluješ.,.. Ty miluješ jenom sám sebe, svojí slávu, svůj vzhled a na jiné nebereš ohled! Vypadni odsud... vypadni z mého života i s tou svojí posranou kapelou... Nikdo tě tu nepotřebuje... já se o sebe umím postarat!''
''Jak si pán přeje!'' zařval na něj Gerard a vši silou třískl s dveřma od jeho bytu. Frankie se sesunul na zem, kde se začal třást v záchvěvech slz, které se mu proudem hrnuly z očí... po dlouhé době byl konečně svobdný, přesto si připadal až podivně prázdný... Uvnitř něho byla ohromná černá díra, která ke dnu stahovala i jeho...
***
Stejný obyvací pokoj jenom o pár měsíců déle.
Malej hnědovlasej muž klečí u konferenčního stolku a na velký papír napsal posledních pár slov:
... To že jsem se do tebe zamiloval byla ta největší chyba jakou jsem kdy udělal. Teď už je pozdě vzít zpět všechny city, které k tobě cítím a které mě trchají na dvě oloviny a já už s tím dál nemůžu žít...

Odložil propisku a dopis dal do obálky, nad ktrou už předtím nadepsal svým drobným písmem: Gerard. Položil ji přesně doprostřed stolku. Z něj si vzal velký nůž a několika řezy porušil už skoro zahojené jizvy na svých zápěstích... Několik hlubokých řezu a krev pomalinku začla stékat na zem a začala tvořit velké louže.
''Franku, otevři...'' začalo se ozývat vzdálené bouchání na dveře...
***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 16. září 2008 v 6:22 | Reagovat

čtení takhle smutnejch stories po ránu, by měli zakázat:D ale rozhodně se těšíííím dál:):):)

2 Danduli Danduli | Web | 17. září 2008 v 11:21 | Reagovat

Ajaj...Uz aby to byl ten druhej dil :)

3 DareDareDevil DareDareDevil | 19. září 2008 v 16:00 | Reagovat

Whoa rychle druhej díl...já musim vědět že přežije a že si odpustěj:-D ok zas fantazíruju:-D ale prostě se těšim:-D

4 FraGee FraGee | Web | 20. září 2008 v 18:52 | Reagovat

jee a víte co by bylo drastický, záběr na to jak by ta krev stříkla na ten dopis woow

Je to úžasný Ann dalšííííííí

5 Anett Anett | Web | 21. září 2008 v 13:04 | Reagovat

FraGee: Jo tak to by byl drasťák to je fakt.

Hej tohle se ti povedlo. Je to pěkně napsaný

6 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 23. září 2008 v 6:47 | Reagovat

juj zatím to vypadá...špatně xD...jako že je to smutný a Gee je zase sviňa...jinak příběh zase úžasnej...jako vždy xDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama