Book of me XII. *The End*

24. července 2008 v 21:23 | Lady Ann |  Lady_Ann's story
Poslední kapitola XD Chtěla bych poděkovat všem, co tuhle story četli a komentovali. Děkuju ;-)

Rychlím pohledem jsem zhodnotil situaci v ledničce, která kromě nějakáhostarého plesnivého sýru byla úplně prázdná. Zklamaně jsem zavřel dveře, v šuplíku jsme vylovil blok a napsal jsem si stručný seznam toho, co potřebuju nakoupit. Po pěti minutách jsem seznam překontroval a ještě připsal pár položek, které jsem vynechal, uklidil jsem ho do peněženky, abych ho zase jako vždycky nenechal doma.

Ze skříně jsem vylovil první džíny, které jsem našel. Staré seprané tričko, které jsem i s mikinou sebral ze země, v předsíni jsem si nazul černé conversky. Na hlavu jsem natáhl kapuci od mikiny a navrch mikiny jsem si oblékl černé sako, protože venku je určitě zima, i když je teprve polovina října.
Vyšel jsem z domu na přeplněnou ulici a zamířil do nejbližšího supermarketu. Patnáctiminutová cesta mi uběhla rychleji než jsem si myslel a tak jsem se teď otráveně opíral o koš, který jsem plnil věcmi, které jsem měl napsané na seznamu. Když už jsem měl všechno potřebný nakoupený, zamířil jsme ke kase, kde jsem s radostí zaplatil a s plnýma taškami jsem zamířil k východu. Asi jsem se musel nad něčím zamyslet, protože když jsem se produbl ze svého transu seděl jsem na tvrdé zemi. Obsah mých tašek se válel všude kolem a nademnou stál nějakej chlap, kterými podával ruku, aby mi pomohl na nohy. S radostí jsem nabízenou ruku přijal a s jeho pomocí jsem se postavil.
''Moc se omlouvám, ja...'' nestihl jsem dokončit protože až teprve teď jsem si všiml, kdo naproti mně stojí.
''Pane bože... to není moný...'' zašeptali jsem oba ve skoro stejnou chvíli. Samozrejmě předemnou nestál nikdo jiný než Gerard. Člověk, které ho jsem si myslel, že ho nikdy nenajdu.
''Ahoj Franku, '' usmíl se na mě a já vtu chvíli musel vypadat jako naprostý idiot.
''Ahoj,''odpověděl jsem mu jen co jsem se trohu vzpamatoval.
''Potřeboval bych s tebou mluvit,'' začal. '' Ale teď nemám moc času, nevadilo by ti, kdyby si se mnou zašel na večeři? Samozřejmě jako kamarád. Nevadilo by ti to?''
''Ne jasně, vůbec...''
''Super... tak... přijď dnes v sedum sem na téhle adrese. Je to dobrá restaurace a budeme mít klid k tomu abychom si promluvili.'' Rychle na kus nějakého papíru napsal adresu a název nějaké restaurace a podal mi ho. ''Prosím, přijď.''
''Neboj, budu tam.''
Usmál se a rychlím krokem zamířil do obchodu. Ještě několik vteřin jsem sledoval jak se jeho silueta vzdaluje uvnitř a pořád jsem přemítal jestli se to vážně stalo... Jestli jsem právě mluvil s Gerarde, ale papírek, která jsem pevně svíral v ruce mě ujistil, že se mi nic nezdálo! Rychle jsem se vzpamatoval a sesbíral nákup a vydal se domů, musím se přece jenom trochu přichystat.

***

Nervozně jsem přecházel před dveřmi do restaurace a snažil jsem se vymyslet několik debilních důvodů, proč bych tam neměl jít. Nakonec jsem se zhluboka nadech a vešel. Očima jsem přeběhl po místnosti a pokoušel jsem se najít Gerarda, po chvíli jsem ho našel v zádním rohu místnosti. Dorazil jsem k jeho stolu a všiml jsem si, že je stejně nervozní jako já.
''Ahoj, sem rád, že si přišel,'' vzhlédl od stolu a mile se na mě usmál a já měl co dělat abych se udržel na nohách.
''ahoj, můžu si sednout?''
''Jasně, na to se snad nemusíš ptát.''
Posadil jsem se naproti němu u číšníká jsem si obědnal coca colu a tiše seděl a počkal až začne Gerard něco vykládat.
''Koukal jsem, že si vydal knihu, kde píšeš i o mě, pokud jsem to dobře pochopil...'' začal ale bylo vidět, že sám neví jak má dal pokračovat a já taky nevěděl, o čem se s ním mám bavit. V hlavě jsem měl zmatek, ale moje srdce pokaždé radostně poskočilo, když se můj pohled střetl s tím jeho. Pokaždé když se usmál musel jsem jeho úsměv opětovat.
''Ale o tom si určitě nechtěl mluvit, nebo se snad pletu?''
''Chtěl jsem se ti omluvit, že jsem uvěřil těm lžím, co mi navykládala matka, že jsem neposlouchal Mikeyho, který se mi to snažil vysvětlit...''
''Na tom není co omlouvat, nikdo nikdy nemá žádný důvod nevěřit někomu, kdo ti má vykládat pravdu. A co si vlastně dělal, když jste se odstěhovali s rodinou z Jersey?''
''Přestěhovali jsme se do Kalifornie, kde se mi snažili vymyslet nový život, dokonce mi řekli, že jsem se vyboural se svojí přítelkyní, která umřela. Byl jsem z toho celý špatný, protože jsem věděl, že mi někdo chybí, ale nomohla jsem přijít na to, kdo. Až pak jednou to Mikey nevydržel a prostě mi řekl celou pravdu a že nešetřil s detaily. Byl jsem překvapený, kolik jsem mu toho řekl. Nějakou dobu jsem se pokoušel začít nový život, ale moc se mi to nepovedlo a tak jsem se tě pokoušel najít. Nejdřív jsem si zajel k tvojí matce a ta mi řekla, že si se s nima přestal stýkat a že si jim ani nedal žádný kontak, kde by tě mohla zastihnout, přišlo mi, že mi neříká tak nějak celou pravdu. Taky mi řekla, že sis našel nějakou pěknou přítelkyni a si s ní hodně šťastný. A tak jsem se vydal tě hledat sem do NY. Nastěhoval jsem se sem a začal si tady hledat práci. Práci jsem si našel a po pár měsících k nám přišla nová kolegině a shodou náhod to byla tvoje bývalá přítelkyně Jamia. Když jsem se dozvěděl, že tě zná, chtěl jsem slyšet, všechno, co se mezi vámi stalo, proč jste se rozešli a ona souhlasila s tím, že mi to všechno řekne, ale měla jednu podmínku, chtěla abych si s ní vyšel do kina. Bohužel mi až druhý den řekla, že si tam byl i ty. Proto se chovala tak divně, když jsme šli po přestávce zpátky do kinosálu.''
''Na ten den si pamatuju. To se Jam tak moc vytahovala, že si její perfektní milenec... Ty si s ní fakt nic neměl?''
''Blázníš? Ta holka není vůbec můj typ, to já si spíš myslím na někoho úplně jiného už nějakou dobu.''
''Aha,'' řekl jsem to mnohem zklamaněji než jsem si chtěl připustit.
''Škoda, že jenom nevím, jestli on bude chtít mě.''
''Proč by tě nechtěl... ptal ses ho už?''
''Ještě ne, ale mám to v plánu...''


***

22. prosince

Našel jsem si novou práci v jedněch hudebninách nedaleko od svého bytu. Dneska jsem měl poslední směnu, takže na mě zbylo, zhasnout světla v celé prodejně, zamknout a pustit alarm a pak jsem mohl konečně vyrazit domů. U dveří jsem pozdravil vrátného a ze slušnosti sem s ním prohodil pár slov, když už neměl žádné pitomé narážky na sousedy vklidu jsem nastoupil do výtahu a pohodlně jsem vyjel až na patro, kde jsem bydlel. Odemkl jsem a ještě na chodbě jsem si zul boty, abych nenašlapal v předsíni a zbytečně si nepřidělal práci s dalším úklidem. V předsíni jsem pověsil kabát a unaveně jsem se doplížil do kuchyně, kde jsem se polibkem přivítal se svým přítelem.
''Nějak brzo,''zeptal se mě.
''Už jsem se tam tak trochu nudil, a tak jsem zavřel dřív abych mohl být doma,protože jsem se nemohl dočkat svého úžasného milujícího přítele.''
''To máš, ale blbý... večeře ještě není a dlouho nebude, protože jsem nepočítal s tím, že přijdeš o hodinu a půl dřív než normálně.''
''Mě to nevadí... já bych si dal mnohem radši něco jiného,'' všiml jsem si jak nebezpečně se Gerardovi zalesklo v očích, když jsem to vyslovil. Konečně jsem byl zase šťastný a tohle štěstí si nenechám nikým jen tak vzít!


*The End*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | E-mail | Web | 24. července 2008 v 21:32 | Reagovat

juuuuuuuuuuuuuuua zustali spolu super

2 Pája Pája | 25. července 2008 v 12:06 | Reagovat

Máš štěstí, že jsi je dala dohromady! xD

3 FraGee FraGee | Web | 25. července 2008 v 13:07 | Reagovat

to ti neberu!!! žádný end, musí to pokračovat!!! Prostě musí! Ale líbilo se mi to....moc :D

4 FraGee FraGee | Web | 26. července 2008 v 16:08 | Reagovat

tak jsem to nevydržela a musela si to přečíst už teď, stejně ten END neberu, musíš pokračovat :D

5 Dee Dee | Web | 26. července 2008 v 18:54 | Reagovat

Výýýborne...tak to má vyzerať..:D

6 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 5. září 2008 v 10:19 | Reagovat

krásný,konečně jsem to pochopila...já ti děkuju za to,že sem si ten příběh mohla přečíst!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama