Book of me XI.

12. května 2008 v 20:14 |  Lady_Ann's story
děkuji všem za komenty :)
Když jsem se probudil trochu mě vyděsily bílé zdi pokoje, kde jsem ležel. U mé postele seděla moje matka a vypadala, že před chvíli plakala, ale když si všimla, že jsem vzhůru musela se usmát. ''Co je s Geem?'' zeptal jsem se jí, protože mi na něm v tuhle chvíli záleželo nejvíc.

''Už odjel s rodinou domů...'' řekla to takovým smutným tonem.
''A kdy příjde?'' zeptal jsem se s úsměvem.
''Víš,Frankie, on asi nepřijde...''
''Co nepřijde? Proč?''
''Rodina si ho odvezla někam pryč... před měsícem se odstěhovali z Belleville.''
''Proč? To by mi Gee neudělal...'' po tváři mi pomalu začne stékat slza. Nejdřív jedna a potom druhá a za nima další a další.
''Franku, no tak...Gerard si na tebe nevzpomíná... a jejich matce to vyhovuje, nic mu o tobě neřekli... dokonce jsem slyšela jak se na chodbě pohádali s tím jejich druhým synem, kterej trval na tom, že by mu měli všechno říct...'' to už přišel do pokoje doktor a pýchl mi nějakou injekci a já zase pomalu začal usínat...
Probudil jsem se o dvě hodiny později. Na křesle u mojí postele pořád seděla máma.
''Co se vlastně stalo?''
''Měli jste autonehodu, ale to si jistě pamatuješ. Nějakej opilec vjel do protisměru a srazil se s vašim autem, ten hajz z toho vyvázl lehce. Gerard utrpěl slabý otřes mozku, jehož následkem byla ztráta paměti... s tebou to bylo vážnější, měsíc si byl v bezvědomí, což Wayovím nahrálo a mohli si odvést Gerarda někam pryč...'' ještě něco říkala, ale já ji nesposlouchal. V místě, kde jsem dřív měl srdce tam zela nějaké prázdná černá díra, která se nedala ničím zaplnit...
Týden na to mě pustili z nemocnice a já se vrátil do našeho... teď už zase jenom svého bytu. Všechno mi ho tu připomínalo a tak jsem se rozhodl pro přestěhování do NY, zezačátku jsem bydlel u matčiny známí, která měla dceru. S Jamiou jsme si dobře rozuměli, ale ne tak dobře, abych ji řekl o Gerardovi, na to jsme neměl odvahu...
Následovala spousta stejných dnů, kdy jsem čekal, že mi jednou zazvoní telefon a ze sluchátka se mi ozve Gerard, ale nic takového se nestalo a já se vzdal všechný naděje... možná až moc brzo, ale jinak to nešlo! Na víc jsem neměl, musel jsem začít nový život, život ze kterýho Gerarda vyškrtnu a nejspíš ho ani nikdy do svého života nevrátím... Začal jsem novej život po boku dívky, která se do mě bezhlavě zamilovala, tak mi to alespoň všude tvrdila, a já se jí její lásku pokoušel oplácet, ale věděl jsem, že v mém srdci je místo jenom pro jednu lásku mého života a o tu jsem cizím přičiněním přišel... Ale už na něj nesmím myslet, už se nikdy nevrátí a já mám teď Jam.
Musel jsem se sám pro sebe pousmát... ta poslední věta mě dostávala... a já mám teď Jam... taková blbost, ale nemusej všichni vědět, že to tak není...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FraGee FraGee | Web | 12. května 2008 v 21:23 | Reagovat

Krása, jenom ať to má dobrej konec, třeba napiš, že se spolu náhodou potkaj a Gee si na všechno vzpomene

2 Anett Anett | Web | 12. května 2008 v 22:21 | Reagovat

Takže je hezky dáš zase dohromady a všechno bude krásný tak jako dřív

3 Dandulindaaa Dandulindaaa | Web | 15. května 2008 v 21:54 | Reagovat

KRasny..Slza se sice uronila ale fakt nadherny..:'-)

4 Frerard Vampire Frerard Vampire | 5. června 2008 v 15:05 | Reagovat

to je naštěstí pořád jenom ten deník...nějako se v tom ztrácím...on zatim zná přeci Geeho jenom jako přítele tý Jamii ne?nebo sem tak blbá???pls odp xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama