Láska ze školních lavic

19. února 2008 v 22:28 | No_0ne |  Stories by No_0ne
Pro začátek jedna moje jednorázovka...x)

autor:
No_0ne
žánr: romance, deatfic na konci možná trošku přehnané drama xD
hodnocení: U
párování: Lauri/Anneli
shrnutí: Stará láska nerezaví…
A/N: Bohužel neznám a ani nevlastním žádného člena TR. Tento příběh je pouze fikce. Kdyby se mezi váma našel někdo kdo by ho chtěl publikovat tak mi pls dejte vědět.
Zrovna procházím okolo jednoho z Helsinských parků, když proti sobě spatřím povědomou postavu. 'Vždyť to je Lauri! Moje dávná láska ze školních lavic! Teda pouze jednostranná…' bleskne mi hlavou. "Ahoj Lauri" pozdravím když prochází okolo mě. Zastaví se a překvapeně se na mě podívá.
"Ehm ahoj…Víš jsi mi povědomá, ale nějak si nemůžu vzpomenout kdo jsi"
"Anneli. Bývalá spolužačka…Vzpomínáš si?"
"Anneli? Ano vzpomínám si" usměje se. "Víš vypadáš trochu jinak než si tě pamatuji před skoro sedmi lety"
"Ty taky" usměji se a zadívám se na jeho vlasy, dříve blonďaté dnes černé. Ano vypadá jinak, ale stejně bych ho poznala i mezi stovkou jiných kluků. Už jen proto, že se mi z něj stejně jako dřív klepou kolena a buší srdce. Stojí naproti mně a usmívá se. Zvláštní… Nečekala jsem, že jsi na mě vzpomene a pokud ano nečekala jsem nic jiného než pozdrav. Zadívám se do jeho hnědých očí. Počkat! Hnědých? Vždyť měl zelené oči! Nádherné zelené oči! Přiznávám je to dost zvláštní otázka, ale… "Lauri ty máš čočky?"
"Ano. Mám pocit většího soukromí" Ach ano soukromí. Vzpomenu si proč v 16-ti letech opustil školu. Chtěl se víc věnovat kapele. A povedlo se. Najednou mírně zafouká vítr a trochu se zachvěji zimou. "Musí ti být zima" řekne Lauri.
"Ne to je dobrý" pokusím se usmát a nedrkotat přitom zuby. Nechci přijít o jeho společnost. I za cenu toho, že bych měla umrznout.
"Ale ano je ti zima. Vždyť ty se celá třeseš!" přistoupí ke mně a vezme mé zmrzlé ruce do svých krásně teplých rukou. Podívá se mi zpříma do očí. "Mohl bych tě pozvat na čaj?"
"Ráda, děkuji." Usměje se na mě a já se pokusím o totéž. Chvíli se zamyslí a pak se vydá směrem, kterým měl namířeno než jsem ho zastavila. Pustil sice jednu z mých rukou, ale druhou stále svírá ve své teplé dlani. Po chvíli se zastaví před jednou dost draze vypadající restaurací.
"Může být?" zeptá se mě.
"Upřímně nečekala jsem takový luxus. Vždyť jsi mě zval na čaj" namítnu. Na to Lauri nic neřekne, ale přistoupí ke dveřím, které mi galantně otevře a přidrží a mě nezbývá nic jiného než vejít dovnitř. Číšník nás usadí ke stolu v zadní části, abychom podle Lauriho měli více soukromí. Ujistí mne, že zástup fanynek by mě opravdu nepotěšil. Objednáme si a začneme si povídat. O skupině, o škole a nakonec i o soukromí. "Nemám nic o čem bych mohla mluvit. Můj osobní život se rovná nule"
"Jak to?"
"Nevím. Ty jsi chlap tak mi prozraď proč mě žádný nechce" zasměji se.
"Naopak právě nemohu pochopit jak by tě nějaký chlap nemohl chtít" pronese potichu. Sklopím pohled na svůj čaj a mírně zčervenám. "Promiň to jsem trochu přehnal" omluví se.
"A co tvůj soukromý život?" pokusím se odvést pozornost jinam.
"Můj soukromý život není nic čím bych se mohl chlubit. Už je to skoro rok co jsem měl nějaký vážný vztah, ale pak…nějak se to zvrtlo"
"Ano, ale ty jsi za to nemohl."
"Naopak myslím, že ano. Kdybych přece se jí přece jen víc věnoval"
"Lauri…Paula je hloupá blonďatá slepice"
"Ty jí znáš?"
"Po vašem rozchodu myslím, že neexistuje nikdo kdo by jí neznal"
"Nechci ji nijak ospravedlňovat, ale říct tohle o někom koho znáš jen z novin…"
"Lauri nikdy bych tohle neřekla o někom koho neznám, ale svou sestru znám velice dobře! Troufnu si říct, že dokonce lépe než ty!"
"Sestru?"
"Ano…Sice si pamatuješ mou tvář, ale příjmení si zapomněl, že?" usměji se
"Zapomněl…" hlesne
"Doufám, že ti to nějak nevadí" zeptám se nejistě.
"Ne…Nesoudím nikoho podle toho jaké má příbuzné nebo kamarády" řekne a položí svou ruku na mou, kterou mám položenou na stole.
"Co si vůbec dělal sám venku? Nespěchal si někam?"
"Ne naopak. Vracel jsem se domů. Pauli, nevím jestli si ho pamatuješ, slavil dnes narozeniny."
"Ach ano pamatuji" usměji se při vzpomínce na oplácaného kluka, který seděl přede mnou v lavici. "A nevracel ses nějak brzo? Čekala bych oslavu až do rána" zasměji se
"Nebylo mi zrovna nejlíp"
"Tak to se omlouvám"
"Za co? Za to, že jsi mě zastavila?"
"No ano."
"Tak to se v žádném případě neomlouvej. Nebýt tebe tak se doma opět užírám sebelítostí"
"Sebelítostí?"
"Ano… někdy jsem pěkný sobec"
"Opravdu? Tomu se mi nechce věřit. Všude o tobě píšou jak by ses vždy obětoval pro své kamarády"
"Ano to je pravda. Moji přátele jsou to nejcennější co v životě mám, ale když jsem sám…Nejsem prostě vždy takový jak o mě píšou. Neplatí to jen o špatných věcech, ale občas i o těch dobrých. Třeba o tom jak píšou, že ve svých textech si vylévám své srdce. Upřímně takových textů jsem napsal tolik, že bych je dokázal spočítat na prstech jedné ruky a ještě by mi nějaký zbyl. Navíc ty nikdo nikdy nečetl. Většinou píšu to co mě zrovna napadne, ale není to o tom, že bych si vyléval srdce na papír."
"Víš před lety si mi připadal vždy jako takový ten namachrovaný klučina. Ten co se bojí, aby ho někdo před někým neshodil a jediné starosti jsou o to co si vezme na sebe, aby udělal dojem na tu barbínu co stojí každý den před vchodem do školy."
"Páni… ty si mě asi musela nesnášet" zasměje se.
"Právě naopak" vylítne mi z pusy a já bych si nejradši nafackovala.
"Opravdu?" podívá se na mě překvapeně.
"Zapomeň na to" snažím se to zamluvit a vyprostím ruku z jeho sevření. "Už budu muset jít"
"Opravdu musíš? Čeká na tebe někdo?"
"Ne, ale je hodně pozdě"
"Dobře" řekne a v tu chvíli k nám přiběhne číšník. "Přejete si ještě něco?" zeptá se číšník automaticky.
"Zaplatím" oznámí mu Lauri. Číšník sečte naši útratu a poté co mu Lauri podá příslušnou částku nám popřeje hezký zbytek večera. Vyjdeme ven před restauraci a tam se zastavíme. "Doprovodím tě" nabídne se Lauri.
"Ne to je dobrý. Chci se ještě projít."
"Můžu jít s tebou a pak tě doprovodit" nevzdává se.
"Lauri děkuji, ale ne. Vím, že kdybys mě doprovodil pozvala bych tě dál a pak bychom skončili v posteli" oznámím mu. Tohle asi nečekal a tak na mě zůstane zírat s otevřenou pusou. Po chvíli se vzpamatuje.
"Máš asi pravdu. Dáš mi alespoň telefonní číslo?"
"Jo ráda" usměji se a nadiktuji mu ho. "Tak se měj" usměji se.
"Ty taky, Anneli" usměje se také a nakloní se aby mě mohl políbit, ale ucuknu a tak mě políbí na tvář. "Rád jsem tě viděl"
"Já tebe taky, Lauri. A ráda ještě uvidím"
"To jsme dva" usměje se.
"Ahoj" rozloučím se a na nic víc nečekám a otočím se k odchodu.
"Ahoj" uslyším ještě za sebou a tak se na přechodu otočím abych Laurimu zamávala, když v tom Lauri zakřičí "Anneli pozor!" Otočím se tedy a poplašeně se podívám na dvě světla, která se rychlostí přibližují. Pak už slyším skřípění brzd a tupý náraz. 'Au to bolí!' prolítne mi hlavou.
"Anneli!" zakřičí téměř hystericky Lauri.
"Sakra co jsem to provedl?!" zděsí se řidič auta, který zrovna vystoupil.
"Zavolejte sakra záchranku a nestujte tam jen tak!" zařve na něj Lauri, ale sám už šmátrá po mobilu, aby jí zavolal. Nadiktuje adresu, stručně popíše situaci a dispečerka mu oznámí, že tam záchranka do pěti minut bude. "Pět minut? Vždyť to je celá věčnost!" zakřičí Lauri bezmocně.
"Lauri nekřič tolik" napomenu ho potichu.
"Anneli? Anneli…všechno bude dobré, ano?"
"Opravdu?"
"Ano opravdu" odpoví mi a stiskne mě v náruči. "Všechno bude v pořádku" šeptá a hladí mě po vlasech.
"Lauri? Bolí mě ruka a…a špatně se mi dýchá" zašeptám.
"Za chvíli tu bude záchranka" odpoví mi. "Sakra, že já nedával na zdravovědě větší pozor!" nadává. Podívám se mu do očí.
"Lauri slib…slib mi, že už nebudeš nosit čočky…"
"Slibuji Anneli…až se příště uvidíme už je mít nebudu" řekne a pohladí mě po tváři.
"Děkuji…" pokusím se usmát. Mám pocit, že se mi dýchá čím dál tím hůř. Začnu kašlat a instinktivně se pokusím si dát ruku před pusu. 'Au to bolí sakra' zanadávám v duchu když si dám před pusu ruku, o které jsem předtím říkala Laurimu. Podívám se na ní a uvidím, že kašlu krev!
"Lauri!" začnu panikařit. "Lauri to je krev! A moje!" Lauri se zděšeně podívá na mou ruku a já mám pocit, že mu po tváři teče jedna osamocená slza. Za chvíli zjistím, že už to není pouze pocit, protože jednu slzu nahradí druhá a za ní další a další. "Ty pláčeš…Lauri všechno bude v pořádku…neplač" uklidňuji ho. To přece říkal nebo ne? Laurimu je ale více než jasné, že tohle moc dobře nedopadne.
"Anneli…moje Anneli…" zašeptá. Obejmu ho kolem krku a na rty mu vtisknu polibek. Nemohla jsem si to odpustit.
"Lauri ať už se stane cokoliv chci abys věděl, že ty jsi byl ten jediný…jediný"
"Jediný kdo?! Anneli! Mluv semnou!" panikaří Lauri. Snažím se mu odpovědět, ale z mých úst nevychází žádná slova. Před očima se mi vybaví Lauriho usměvavá andělská tvář ještě s blond vlasy a zelenýma očima. Každý má svého anděla a tím mým je právě Lauri. "Anneli?! Anneli! Prober se! Sakra kde je ta záchranka!" slyším jeho hlas jakoby z dálky. Lauri ty jsi mi lhal! Nic nebude v pořádku! Slyším vzlykot a cítím slzy dopadající na mou tvář. Také někdo něco šeptá, ale nerozumím mu. Všechno se mi najednou slilo do jedné velké šmouhy, ale bolest která mě předtím tolik tížila najednou odeznívá a já najednou necítím nic…

Novináři měli nakonec pravdu.
Od té doby co zemřela Anneli si opravdu vylévám srdce na papír.
Na chvíli mě alespoň opustí tíživý pocit, že za její smrt mohu já.
Ne nemohu! Všichni to tvrdí a měl bych jim konečně začít věřit. Vždyť už jsou to skoro dva roky. Skoro dva roky co mě opustila má láska ze školních lavic…vlastně má životní láska…Anneli…opravdu sis dříve myslela, že jsem se každý den fintil kvůli té Barbie?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tr.Hleeck Tr.Hleeck | Web | 19. února 2008 v 22:40 | Reagovat

Nádherné...:) nemám slov...:)

2 Lady Ann Lady Ann | 21. února 2008 v 21:12 | Reagovat

Nestidíš se za vraždu? =D ale jinak krása... =)

3 Pája Pája | 22. února 2008 v 12:46 | Reagovat

Ne hele fakt nestydím...:D

4 Kate Kate | Web | 24. února 2008 v 9:00 | Reagovat

Je to vážně moc hezký i když trochu smutný, ale opravdu se mi to moc líbio :-) máš moji poklonu.

5 sharlotte sharlotte | Web | 7. září 2008 v 23:01 | Reagovat

Ou páni to je krásný! Vážně moc hezká, ale smutný sakra! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama